CO NÁS CHRÁNÍ PŘED KOLAPSEM ORGANISMU - DVA ZABEZPEČOVACÍ SYSTÉMY

Imunitní systém přirozená obrana těla

Nedávno jsem četla článek o imunitním systému, který se zabýval pouze jedním ze dvou zabezpečovacích mechanismů našeho organismu.

Viz.článek : „hlavním úkolem imunitního systému je chránit organismus před nebezpečnými cizorodými látkami“. Tedy pokud často podléháte nachlazení a chřipkám, máte možná oslabenou imunitu. Vaše tělo se neumí bránit bakteriím a virům, která tato onemocnění způsobují.

Jakmile tedy začneme být často nachlazení dopujeme se vitamíny a různými podpůrnými prostředky.

Ale co když i přesto jsme stejně nemocní?

Jak jsem zmínila výše náš organismus má dva zabezpečovací mechanismy a sice:

1. IMUNITNÍ SYSTÉM nás chrání před nebezpečím, jež má původ pod kůží.

  • Například nebezpečí, které způsobují bakterie a viry a každá takováto mobilizace vyčerpá spoustu energie.


2. OSA HPA ( hypotalamus-hypofýza-nadledvinky) mobilizuje ochranu proti vnější hrozbě – jako je STRES – CHRONICKÝ STRES

  • Hypotalamus vyšle signál do hypofýzy „velící žlázy“.
  • Hypofýza pak pošle informaci do nadledvinek a informuje je o nutnosti koordinovat reakci těla „bojuj x uteč“
  • Jakmile se spustí poplašné zařízení nadledvinek – stresové hormony (adrenalin, kortizol) uvolněné do krve, zúží cévy zažívacího traktu a donutí tak krev poskytující energii, aby přednostně vyživovala tkáně paží a nohou, které nám umožní vyhnout se nebezpečí.
  • Když osa HPA mobilizuje tělo k obraně či uniku, tak hormony nadledvinek potlačí činnost Imunitního systému, aby se uchovaly zásoby energie.

(hormony jsou tak účinné v omezení imunitního systému, že je lékaři podávají pacientům při transplantaci proto, aby jejich imunitní systém neodmítal cizí tkáň– např. transplantace ledvin).


Proč systém nadledvinek vypíná Imunitní systém

Představte si, že trpíte bakteriální infekci a ještě třeba i průjmem. A teď si představte, že jak tak ležíte, začne hořet. V tuto chvíli se mozek musí rozhodnout, co představuje větší nebezpečí! Logické je, že vašemu tělu nepřinese žádný užitek, pokud zdoláte infekci, když ještě předtím uhoříte. Proto mozek zastaví boj s infekcí a místo toho raději mobilizuje energii pro útěk z hořícího domu. Sekundárním důsledkem zapojení Osy HPA je, že přestanete bojovat s nemocí. Aktivace OSY HPA taky oslabuje schopnost jasně myslet.

Logické uvažování je výrazně pomalejší než reflexní činnost, která je řízena zadním mozkem.

Platné pravidlo!

Čím rychleji jsou informace zpracovány, tím větší naději má organismus na přežití.

Jestliže se tedy často stresujeme, tak s největší pravděpodobností budeme více náchylní k nemocem.

Candance Pert ve svém výzkumu zjistila, že viry, které vstupují do buňky, používají stejné receptory jako neuropeptidy a v závislosti na tom kolik peptidů se pro kolem určitého receptoru vyskytuje a jsou k dispozici pro vazbu.

VIRUS, který se hodí k tomu receptoru, bude mít tedy větší nebo menší šanci dostat se do buňky. Vzhledem k tomu že molekuly emocí jsou zapojeny do procesu, kdy virus vstupuje do buňky, můžeme předpokládat, že stav našich emocí bude mít vliv na to, zda podlehneme či nepodlehneme virové infekci.

Když jsme šťastní, pravděpodobně neonemocníme.

Vysvětlení, které se zde nabízí je, že reovirus, který je příčinou virového nachlazení používá receptor pro noradrenalin – informační látka, která proudí ve šťastných stavech mysli.

Jestliže jste šťastni, tak noradrenalin blokuje veškeré potenciální receptory viru a tím znemožní viru, aby do buňky pronikl.

Imunitní systém může být vědomě kontrolovatelný. Howard Hall odkazuje na samoregulační metody, jako je relaxace, autohypnóza, biofeedback a autogenní trénink. Hall byl první, který na základě svých experimentů prokázal, že zásah vědomí může ovlivnit buněčné funkce imunitního systému.

Lydia Temoshak dokázala, že pacienti s rakovinou, kteří v sobě potlačují emoce, jako je hněv, zlost, aj. a ignorují jejich existenci, se zotavují pomaleji, než ti pacienti, kteří si své emoce dovolí projevit. Dalším společným rysem těchto pacientů bylo sebezapření a neznalost svých citových potřeb. Imunitní systém byl silnější a nádory menší u těch, kteří si své emoce připustili.

Vyjádření emocí je vždy navázáno na konkrétní tok peptidů v těle. Výsledkem chronického potlačování emocí je výrazné narušení psychosomatické sítě.

OSA HPA je tedy skvělý pomocník při zvládání stresu, ovšem tento systém nebyl navržen tak, aby byl neustále aktivní.

Nicméně i přesto, že nás okolnosti bezprostředně neohrožují na životě OSA HPA se i přesto aktivuje, jelikož to neumí vyhodnotit jinak a to má za následek zvýšenou hladinu stresových hormonů.

Použitá literatura:

Candance B.Pert Ph.D., Molekuly emocí, 2016

Svět na dlani, listopad 2018


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ